Rád bych se s vámi u příležitosti zmíněného výročí podělil o vzpomínky na technické prostředky, které jsem měl možnost poznat „na vlastní uši“ od konce 80. let minulého století. Obraz více či méně vzdálené minulosti jsem posbíral především z materiálů a publikací Československého DX klubu, spousty dobových výstřižků Týdeníku Rozhlas a časopisu Amatérské rádio.
Dlouhé a střední vlny
Vysílání s amplitudovou modulací využívané na dlouhých a středních vlnách u nás zažilo velký rozkvět v 70. až 80. letech. Tehdy byly postaveny nové výkonné vysílače (Liblice a Topolná) s výkony 1,5 MW. Zároveň se stavěly a připravovaly podmínky pro stavbu slabších vysílačů pro regionální vysílání.

Příděly kmitočtů pro středovlnné vysílání z Regionální radiokomunikační konference v Ženevě roku 1975.
Ze ženevských plánů je patrné, že k realizaci řady menších středovlnných vysílacích středisek už nedošlo. Od 60. let docházelo k osazování nově budovaných televizních vysílačů technologií pro rozhlasový systém na velmi krátkých vlnách – VKV-FM. Příchod VKV-FM znamenal významné zlepšení kvality přenášeného zvukového signálu a nový kmitočtový prostor pro další stanice.
Body lokalit středovlnných vysílačů nesou informaci o jejich dnešním stavu nebo historicky použitém výkonu.
Po roce 1990 bylo u nás v provozu historicky nejvíce středovlnných vysílačů ještě s jejich plnými plánovanými výkony (vysílač Topolná byl určen pro dlouhé vlny). Následující mapky představují stav sítí pro jednotlivé stanice v určitý dokumentovaný okamžik – v průběhu času docházelo k optimalizaci sítí pravděpodobně také v závislosti na tom, kolik bylo potřeba vysílat stanic.
V určitých obdobích přenášely vysílače regionálních studií po část dne program stanice Praha. Už začátkem 90. let si čistě středovlnné vysílání vyzkoušelo také soukromé rádio Echo, tehdy se jeho pokrytí blížilo celoplošnosti.
Z mapek rozhlasových sítí je patrné, že hlavní stanice Československo a Praha s nejvýkonnějšími hlavními vysílači byly ve vzdálenějších oblastech dokrývány vysílači nižších výkonů.
Aktuální středovlnné vysílání je čistě v režii soukromých subjektů a cílí především na Prahu a okolí. Digitální vysílací standard na středních vlnách testují České Radiokomunikace v Českých Budějovicích. Český rozhlas ukončil veškeré středovlnné a dlouhovlnné vysílání úderem půlnoci 31. prosince 2021.
Z původních vysílačů je v provozu Praha-Zbraslav (České Radiokomunikace) s programem Country rádia a Hradec Králové s novým vlastníkem. Na zelené louce vznikl vysílač Líbeznice.
Větší část původních AM vysílačů stále stojí a čeká na svůj další osud, většinou už bez potřebné technologie.
Některé konstrukce umožňují další technické využití po odstrojení součástí souvisejících s vyzařováním.
Část vysílacích středisek, resp. stožárů, už musela ustoupit nové výstavbě nebo komerčním zájmům. Na leteckých snímcích na serveru Mapy.cz je vidět, jak byly v průběhu času zbořeny vysílací věže například v Liberci nebo Brně.
Zahraniční vysílání a vysílání do zahraničí – krátké a střední vlny
V době rychlého internetu a satelitních přenosů je dnes těžko představitelné, že ještě před dvěma nebo třemi desítkami let neexistovala jiná šance poslechu rozhlasového vysílání z ciziny než právě prostřednictvím vysílání na krátkých, případně též středních vlnách.
Prakticky po celý den bylo možné poslouchat v češtině rozhlasové vysílání mnoha zahraničních stanic, v některých časech dokonce aktivní posluchač nevěděl, co naladit dříve.
Obdobně se i z České republiky téměř celý den vysílalo do světa v různých jazycích.
Velmi krátké vlny
Od 70. let bylo k dispozici vysílání VKV-FM, tehdy v pásmu VKV I (OIRT) 66–73 MHz. V 80. letech se většinou jednalo o stereofonní vysílání. Tři sítě pak začala doplňovat čtvrtá, stavěná už na kmitočtech v pásmu VKV II (CCIR) 87,5–108 MHz (z počátku se využívaly kmitočty pouze do 104 MHz). V raných devadesátkách se pak vysílače VKV I postupně přelaďovaly do VKV II.
Rozvoj soukromého rozhlasového vysílání v raných 90. letech v Praze je kapitolou sám pro sebe. V regionech v té době vznikla řada nových stanic, většinou ve významnějších okresních městech. Jednalo se většinou o vysílače s vyzářeným výkonem do 1 kW. Díky relativně čistému frekvenčnímu spektru bylo možné tyto stanice poslouchat desítky kilometrů od jejich přirozeného působiště.
Programy Českého rozhlasu a nastupujících soukromých celoplošných stanic – Radio Alfa a Frekvence 1 – byly přenášeny z výkonných vysílačů Českých Radiokomunikací. Až na výjimky je tomu tak dodnes.
V průběhu času pohltily většinu původních regionálních stanic sítě s téměř celostátní působností. Originálních regionálních nebo lokálních stanic jsou dnes už jen jednotky. Zbylých přibližně dvacet „zesíťovaných“ stanic spadá do působnosti několika mediálních domů.
Kvůli snaze vlastníků rozhlasových sítí o pokrytí co největšího počtu posluchačů a souběžně kvůli nemožnosti získat nové kmitočty se solidním umístěním vysílače, výkonem a pokrytím, se koordinují stále slabší dokrývače v okresních městech a podél dálnic.
V roce 2023 pravděpodobně dosáhne počet vysílačů/kmitočtů provozovaných v České republice magického čísla 1000. Většina tohoto počtu náleží dokrývacím vysílačům s vyzářeným výkonem 200, 100 i jen 50 W. Aby mohly být vůbec zkoordinovány, musejí se „ukrývat“ na radiově neoptimální místa.
Slabé vysílače pokrývají kvalitním signálem jen malé území ve srovnání s územím, na kterém mohou způsobovat rušení a snižovat dosah ostatních vysílačů/stanic. Venkov má často bez významnějšího vysílače smůlu.
Podobně jako v případě středovlnného vysílání v 80. letech (tj. po 40 letech) se tak i u VKV-FM zřejmě blížíme do bodu, kdy nebude mít smysl přidávat do sítí další vysílače.
Digitální rozhlasová budoucnost
Možnost streamování rozhlasového vysílání přes (mobilní) internetové připojení je dnes normální součástí elektronického fungování téměř každého z nás. S digitálním rozhlasovým vysíláním se také můžeme více či méně seznamovat řadu let.
Pokud budou příští rok konečně po asi 10 letech čekání (kvůli veskrze netechnickým důvodům) uvolněny kmitočty pro řádné komerční sítě DAB+, dostanou rozhlasoví manažeři šanci přemýšlet, jestli se jim stále vyplatí ve spoustě okresních měst platit elektřinu a nájem za několik VKV-FM vysílačů na několika různých místech s mizerným dosahem mimo město.
Digitální rozhlasové vysílání jim při nalezení vhodného technického a obchodního modelu umožní mít pro všechny své i další stanice výkonný DAB+ vysílač na solidní vysílací lokalitě za jeden nájem i jeden účet za elektřinu. Mimochodem ne nepodobný částce za jeden „zašitý“ VKV-FM dokrývač.
Často se uvádí, že jsou přijímače pro DAB+ drahé. Nominální ceny běžné spotřební elektroniky jsou ale i po 30 letech stále řádově srovnatelné. Ve srovnání s nákupem rádií před třiceti či čtyřiceti lety tak bude cena ve vztahu k průměrným příjmům řádově nižší.
Pokud pro značnou část populace není problém periodicky vydávat desetitisíce za nejnovější model telefonu, nepřesvědčíme snad posluchače k nákupu nového rádia za zlomek ceny?